Stranda, nečekejte, že to bude sranda

Stranda Fjord Trail Race je trailový závod, který patří do série Golden Trail National Series. Trasa vede přes neuvěřitelné norské kopce, užijete si bouldervovou část, kde se vyloženě šplháte po čtyřech do kopce, užijete si rašeliniště, mlhu, déšť a možná i sníh.

Vybrat si můžete trať na 12, 25 nebo 48 km.

Závod bývá pravidelně začátkem srpna.

SFTR 48 km 3900 mStranda Fjord Trail Race @strandafjordtrailrace

Závod, kde jsem po 15. pádu přestala další počítat. 

Závod, který jsem chtěla tak 1000x vzdát. 

Závod, při kterém jsem několikrát promrzla tak, že jsem necítila prsty na rukou a nebyla si jistá, jestli se udržím v ,,boulderové“ části. 

Tento závod mě mnohé naučil. Potvrdilo se mi, že norský styl běhání je úplně jinde.  Tam, kde normální člověk zpomalí a dává si pozor na došlap, Norové zrychlí, užívají si nebezpečný terén a každý pád na kamení oslavují pokřikem ,,juchů“. Když jsem poprvé spadla při seběhu a uviděla, že jsem jen kousek od pádu ze skály ,,někam dolů“ hodně ve mě zatrnulo a uvědomila jsem si, že zdraví je na prvním místě. Hory v Norsku jsou něco úplně jiného a já na takové podmínky opravdu neměla natrénováno. Po ostrých šutrech následovaly kluzké šutry, pak hýbající se šutry, mechem porostlé šutry… Všichni padali a všichni z toho měli prdel. Následovala část ,,boulder“, což si troufám říct, byla fakt lezecká část. Pak vrchol, déšť, sníh, mokrá bunda a promrzlá Kája až na kost. Bažinová část, kde jsem si myslela, že půjde konečně běžet. Ale když se boříte po kolena v bažině, tak jediné, o co se staráte je, neztratit boty.  Předbíhají mě tři holky. Au… Takže už jsem tak 6.? Blíží se náměstí Stranda (29. km), moje myšlenky: ,,Tam skončím, nejsem sebevrah!“ Ale ta atmosféra na náměstí to rozhodla za mě, ani nevím jak, ale najedlou lezu po čtyřech do dalšího kopce. Poslední občerstvovačka, nikam už nespěchám, cpu se brambůrkama a paní mi něco říká norsky. ,,English?“ ptám se jí. Prý jsem třetí žena. Zasmála jsem se a řekla jí, že se asi spletla. Pak mi došlo, že možná ,,ty tři holky“ byly z trasy 25 K a přidávám do kroku. Neskutečně dojatá a šťastná sbíhám schody na náměstí Strandy. A ano, nakonec je z toho 3. místo! Řeknu vám toto nebyla žádná S(t)randa, ale peklo. A díky za to! Někdy si tuto jízdu zopakujeme!

Tento závod se mi zapsal pod kůži (modřinami z pádů :D), do hlavy a celého těla. Doufám, že se mi podaří se sem ještě někdy vrátit a zažít to znovu!